Když jsem vešla do obří haly plné rozestavěných expozic a procházela mezi panely, které se plnily barevnými pomalovanými plátny, první, co mě napadlo, bylo: sem nepatřím... 🙈
Ale!
Než jsme s dcerou po hodině a půl odcházely od mých zpola připravených čtyř výstavních metrů, stihla jsem nakouknout do dalších uliček, seznámit se s prvními lidmi, viděla první vystavená díla a…
…změnila jsem názor.
Tady patřím. Jsem mezi svými. Zářily mi oči a nepřestaly celé příští dva dny.
Ještě teď, když píšu tenhle článek, se usmívám.
V sobotu ráno byl prostor letňanské haly plný a připravený. Uličkami jsem prošla až ke svému místu a něž jsem dokončila přípravy, návštěvníci byli tady.
Open ART Fest je největší rodinná show plná umění. Letos dostalo svůj prostor k prezentaci 360 umělců, dohromady jsme zaplnili 2 km výstavních ploch a otevřeno bylo úplně pro kohokoli. Od kurátorů, sběratelů a majitelů galerií až po rodiny s dětmi nebo studenty.
Od jara jsem se těšila, že pojedu i já, poprvé prezentovat své šité obrazy. Úplně poprvé jsem je pověsila všechny vedle sebe a měla možnost dostat zpětnou vazbu na svou práci.
Můj stánek měl čtyři výstavní metry a vešly se sem všechny mé hotové práce. Strach, jestli ten prostor zaplním, vystřídal dobrý pocit, že všeho je tak akorát.
Přímo uprostřed jsem zavěsila ten největší obraz.
Původně to byl vlastně jen experiment, hra s džínovými útržky a testování, co jsem schopná pod strojem ukočírovat na velkém formátu. Nečekaně z něj vznikl středobod mého stánku, který dostal mnoho pochvalných slov. Dobře totiž ilustruje i hlavní ideu mé tvorby obecně, a tou je upcycling.
Překvapilo mě, kolik mám od ledna hotových portrétů. Když jsem se hlásila na online workshop na americké platformě pro textilní umělce, nečekala jsem, že mě zrovna portréty úplně pohltí. Každá tvář, kterou návštěvníci poznají, mi napovídá, že zachycuji přesně to, co chci.
Dětské návštěvníky nadchl růžový Labubu. Sice nedokončený, ale rozhodně vystavený. Zatímco děti měly radost, že vidí známou tvář, s dospěláky jsme vedly diskuse o udržitelnosti trendů a vzpomínali na mončičáky.
To nejlepší z celého festivalu byli lidé. Tolik milých setkání za dva dny jsem nezažila dlouho. Tvůrci i návštěvníci, sem tam nějaká “důležitá” osoba ze sociálních sítí…
Táta holčičky, se kterým jsme pátrali po dětských knížkách s obrázky v podobě textilních koláží.
Kuchař, který propaguje zero waste přístup v kuchyni.
Kluk, který si míchá barvy, aby stříkanci hustě pokryl druhorukové oblečení a vytvořil tak originální modely.
Maminka malých dětí, která k obrazům utíká, protože potřebuje čas pro sebe.
Šperkař, který se inspiruje v poupatech květů a letících ptácích.
Malíř, který zachycuje a odkrývá nejtemnější stránky našeho nitra, a jehož obrazy jsou plné démonů a netvorů.
Malíř, který digitálně maluje plátna s historickými momentkami plnými živých emocí.
Každý z nás tvoří jinak, zachycuje jiné věci, jiná témata, má jiné motivy, používá jiné techniky a materiály. Vidět tu pestrost a povídat si o tvorbě bylo jednoznačně to nejcennější z celého víkendu.
Odnesla jsem si ale více než jenom tento zážitek.
Celý víkend jsem mohla pozorovat, co se mi osobně líbí, co mě táhne a kam chci se svými obrazy mířit.
A tak mám hned celý seznam, na co se zaměřit:
- Zjistila jsem, že šiju koláže! Já jsem si toho zatím vlastně vůbec pořádně nevšimla! No chápete to?
- Moc se mi líbí vizuální prezentace, kde převládá jedna paleta barev nebo jeden materiál. Už se mi honí hlavou nápady, jak to použít ve své tvorbě.
- Musím zvětšit formáty. Toužím ušít něco velkého. Když jsem stála před obrazy vysokými jako já sama, to volání bylo určitě slyšet široko daleko kolem mě.
- Líbí se mi abstrakce. A to je pro mě oblast, do které se mohu ponořit, studovat, objevovat a experimentovat.
- Chci ušít svítící obraz! Už jsem si to kdysi někam psala. A pak na to zapomněla. Takže znova: chci ušít svítící obraz!
A kromě toho jsem si odnesla spoustu další inspirace, sledující na instagramu, vizitky tvůrců, na které nechci zapomenout, dárky pro své milé a katalog, kde mám svou dvoustranu, heč!
Byla to nádherná a fascinující přehlídka lidské kreativity. A taky možnost nakoupit si umění přímo od tvůrců, vybrat si ze stovek obrazů a výrobků, zúčastnit se výtvarných workshopů, nasát kreativního ducha.
Akorát kafe bylo bídné 🙈😂.
Jsem moc ráda za tuhle příležitost. Už když jsme balily, slíbily jsme si, že příští rok si to dáme znova. Dneska, týden a půl po skončení festivalu mi navíc v emailu přistála nabídka prezentovat svá díla na výstavě, a tak jsem zvědavá, kam mě to nakonec zavane.
Jestli vás stejně jako mě baví poslouchat rozhovory s inspirativními umělci, doporučím vám ještě podcast, který Open Art Fest vydává.
Moc děkuji za každou takovou příležitost, za pečlivou organizaci a servis, kterého se nám dostalo, za milé návštěvy a setkání.
Budu se těšit na další ročník.